Tento článek popisuje rozdíly mezi přivlastňovacími zájmeny a osobními zájmeny.
Přivlastňovací zájmena jsou slova, která nahrazují podstatná jména k označení vlastnictví nebo příslušnosti. Na druhou stranu osobní zájmena jsou slova, která nahrazují vlastní jméno podstatného jména.
Mohou být přivlastňovací zájmena osobními zájmeny?
Ne. Jediná podobnost mezi přivlastňovacími zájmeny a osobními zájmeny je v tom, že obě jsou zájmena (to znamená: slova, která lze použít místo podstatných jmen).
Níže uvedená tabulka uvádí všechna možná přivlastňovací zájmena a osobní zájmena:
| Přivlastňovací zájmena | Osobní zájmena |
| můj, tvůj, jeho, její, jeho, náš, tvůj, jejich | Já, já, ty, ona, on, oni, ona, on, oni, ono, my, my |
Kdy mohou být přivlastňovací zájmena osobními zájmeny?
Přivlastňovací zájmena nikdy nemohou být osobními zájmeny. Oba mají zcela odlišné funkce. Přivlastňovací zájmena nám pomáhají naznačovat vlastnictví, zatímco osobní zájmena umožňují, aby bylo naše psaní ekonomičtější.
Jsou přivlastňovací zájmena a osobní zájmena vždy stejná?
Ne, přivlastňovací zájmena a osobní zájmena nejsou nikdy stejná. Mezi nimi není žádné překrývání.
Kdy se liší přivlastňovací zájmena a osobní zájmena?
Přivlastňovací zájmena a osobní zájmena se vždy liší.
Podobnosti mezi přivlastňovacími zájmeny a osobními zájmeny
Obě jsou zájmena. To znamená, že obojí lze použít k nahrazení podstatných jmen ve frázích/větách.
Rozdíl mezi přivlastňovacími zájmeny a osobními zájmeny
Přivlastňovací zájmena se používají k vyjádření vlastnictví. Na druhou stranu osobní zájmena nahrazují vlastní podstatná jména, abychom je nemuseli stále opakovat ve větách nebo odstavcích.
Příklady přivlastňovacích zájmen
Příklad 1: Jsou moje, prosím, bez mého svolení se jich nedotýkejte.
V tomto příkladu je „moje“ přivlastňovací zájmeno, které naznačuje, že podstatné jméno, které je příbuzné zájmeno „ti“ patří mluvčímu.
Příklad 2: Tyto karty nejsou jeho. Patří dívce, která tu seděla před ním.
V tomto příkladu je slovo „jeho“ přivlastňovacím zájmenem, díky kterému není nutné používat frázi „jeho karty“ – což by způsobilo, že by se první věta opakovala.
Příklad 3: Tyto knihy jsou vaše, dokud je již nebudete potřebovat.
V tomto příkladu je slovo „vaše“ a přivlastňovací zájmeno díky tomu není nutné používat frázi „vaše knihy“ – čímž by se věta opakovala.
Příklad 4: Studentská samospráva si je jistá svým rozhodnutím odložit zkoušky.
V tomto příkladu je slovo „jeho“ přivlastňovacím zájmenem, které nahrazuje frázi „studentská vláda“.
Příklad 5: Vše v této místnosti můžeme sdílet.
V tomto příkladu je slovo „naše“ přivlastňovací zájmeno, které lze použít k označení jedné nebo více osob (včetně sebe).
Příklady osobních zájmen
Příklad 1: Kde je? Neviděl jsem ji několik dní.
V tomto příkladu jsou „ona“ i „její“ osobní zájmena, která odkazují na někoho ženského pohlaví.
Příklad 2: Nechápu, proč se mi vždy dějí ty nejhorší věci.
V tomto příkladu jsou „já“ i „já“ osobní zájmena, která mluvčímu umožňují odkazovat na sebe.
Příklad 3: Je mimo město? Pokud ano, víte, jak bych se k němu mohl dostat?
V tomto příkladu jsou „on“ i „on“ osobními zájmeny, která odkazují na někoho mužského pohlaví. Mezitím „vy“ je osobní zájmeno odkazující na druhou osobu.
Příklad 4: Už nějakou dobu jsem o vašich rodičích neslyšel. Jak se mají? Řekni jim, aby mi zavolali.
V tomto příkladu se osobní zájmena „oni“ a „oni“ používají k nahrazení fráze „vaši rodiče“.
Příklad 6: Páni, podívej se na ten dort! Vypadá to tak lahodně.
V tomto příkladu je místo fráze „koláč“ použito osobní zájmeno „to“.
Příklad 7: Podívejte se na nás! Už jsme oba dospělí.
V tomto příkladu jsou „nás“ a „my“ osobními zájmeny.
Závěrem lze říci, osobní zájmena a přivlastňovací zájmena jsou oba různé typy zájmen. Zatímco přivlastňovací zájmena označují vlastnictví, osobní zájmena se používají k nahrazení vlastních jmen lidí, zvířat nebo věcí.
Ahoj, jsem Srishti Mukherjee. Dokončila jsem magisterské studium v angličtině.
Vždy rád prozkoumávám nové oblasti v oblasti anglické literatury
Kromě toho rád čtu romány a sleduji filmy.